Cestujeme autobusem

Na dovolenou se jezdí nejen automobily, ale také autobusy. Počet cestujících na mezinárodních linkách autobusových dopravců za poslední léta stoupal vždy o desítky procent. Bezpečná přeprava autobusem má svá pravidla, která musejí dodržovat přepravci, ale i cestující.

Autobusy se dělí na městské, kde jsou místa na stání a omezená maximální rychlost, meziměstské s místy na stání s vyšší povolenou rychlostí a na dálkové bez míst na stání, které mají povolenu nejvyšší rychlost pro autobusy a také jsou vybaveny sedadly s bezpečnostními pásy.

V dálkovém autobuse se připoutejte

I když statistika nehod autobusů na našem území je relativně příznivější, k mnohem závažnějším nehodám dochází při cestách do zahraničí. Ať jsou již příčiny jakékoliv, v řadě případů došlo při těchto nehodách k úmrtí cestujících z toho důvodu, že nebyli připoutáni. Posádka autobusu neodpovídá za to, zda je cestující připoután. Musí jej však na tuto skutečnost upozornit. Dopravci toto řeší tím, že řidič, případně někdo další z personálu cestující na povinnost připoutání se upozorní a pak také jsou v autobusech umístěny piktogramy, které na tuto skutečnost upozorňují. A pokud se nepřipoutáte, hrozí při případné kontrole pokuta vám, ale především ohrožujete sebe i ostatní, pokud by došlo k nenadálé situaci. 

Bezpečnostní pásy pro dospělé se povinně instalují do nových dálkových autobusů od roku 2004 a jsou to převážně bezpečnostní pásy dvoubodové (bederní). Z toho vylývá také poněkud složitější problematiky přepravy dětí v autobusech. V autobusech se sedadly s bezpečnostními pásy pro dospělé dítě nad 3 roky věku musí sedět samo a musí být bezpečnostním pásem připoutané. Autobusy jiné než dálkové bezpečnostními pásy pro dospělé vybaveny většinou nejsou.

Téma přepravy dětí v autobusech je diskutováno již několik let i v rámci OSN při jednáních o návrzích mezinárodních předpisů a uspokojivé řešení nebylo dosud nalezeno. Právní rámec, který stanovuje požadavky na používání bezpečnostních pásů při přepravě dospělých osob a na používání dětských zádržných systémů při přepravě dětí ve všech druzích silničních vozidel, včetně linkových autobusů, je stanoven jednotně ve státech EU směrnicí 2003/20/ES, o povinném používání bezpečnostních pásů ve vozidlech. Povinnosti stanovené směrnicí 2003/20/ES byly v České republice převzaty do zákona č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění. Povinnosti týkající se přepravy dětí byly upraveny především změnou zákona č. 361/2001 Sb. provedenou zákonem č. 411/2005 Sb.

Povinnosti řidiče vozidla stanovují § 5 a § 6 a osob přepravovaných ve vozidle § 9 zákona č. 361/2001 Sb. Řidiči vozidla je zakázáno přepravovat děti bez dětského zádržného systému v osobním automobilu (vozidlo kategorie M1) a v nákladním automobilu (vozidlo kategorie N1 až N3) v § 6 zákona č. 361/2001 Sb. Řidiči autobusu (vozidla kategorie M2 a M3) § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2001 Sb. ukládá povinnost poučit osoby starší 3 let, nebo jejich doprovod, při přepravě využít zádržný bezpečnostní systém, kterým je v tomto případě sedadlo s bezpečnostním pásem pro dospělé, pokud je autobus bezpečnostními pásy vybaven. Přepravované osobě stanovuje povinnost používat zádržný systém § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2001 Sb., tj. dospělá osoba nebo dítě nad 3 roky věku musí být připevněna/o bezpečnostním pásem pro dospělé na sedadle autobusu, pokud jim jsou sedadla autobusu vybavena.

Přepravu dětí do tří let věku v autobusech pak právní předpisy, dokumenty ES, vyráběná technická zařízení a konstrukce autobusů neřeší a nepodporují. Za přepravu takového dítěte odpovídá především doprovodná osoba. Dítě do tří let věku se pak doporučuje v dálkových autobusech nepřepravovat. V autobusech se sedadly s bezpečnostními pásy, pak podle výše uvedeného, musí dítě nad 3 roky věku sedět samo a musí být bezpečnostním pásem připoutané.

Dvoubodový bezpečnostní pás pro dospělé (pás bederní) je proti pásu tříbodovému (pás bederní a pás hrudní) pro poutání osoby méně vhodný. V případě čelního nárazu vozidla se síla působící na osobu připoutanou dvoubodovým bezpečnostním pásem soustředí pouze do kyčlí, v horším případě do měkkých částí břicha, kdežto při použití pásů tříbodových je síla rozložena mezi kyčle a hrudní koš.  Uživatel bezpečnostního pásu je při nárazu vozidla držen v prostoru sedadla. Uživatel, který žádným bezpečnostním pásem zajištěn není, je při nárazu vozidla vytažen nárazovou silou ze sedadla a pohybuje se po kabině vozidla do doby styku s pevnou překážkou. Sedadla autobusů nejsou standardně vybavována tříbodovými bezpečnostními pásy, proto v nich nelze používat dětské zádržné systémy. Za nejbezpečnější přepravu dítěte staršího tří let v autobuse je tedy považováno jeho samostatné sezení na místě s bezpečnostním pásem, který je na sedadle k dispozici.
Dětské zádržné systémy schválené podle předpisu EHK OSN č. 44 se vyrábí především pro připevnění tříbodovými bezpečnostními pásy pro dospělé (bederní a ramenní pás). Připevnění dětského zádržného systému jiným způsobem než určuje výrobce dětského zádržného systému je protizákonné (§ 6 odst. 1 písm. d)) a z hlediska přepravovaného dítěte je také nebezpečné. Dvoubodovými bezpečnostními pásy pro dospělé by se tak tedy musely připevňovat pouze dětské zádržné systémy k tomu určené a schválené. Takové dětské zádržné systémy se však nevyrábějí, nejsou na trhu. Pokud autobus není vybaven tříbodovými bezpečnostními pásy, nelze do něj dětské zádržné systémy (dětské autosedačky) určené pro připevnění těmito tříbodovými bezpečnostními pásy instalovat.

A jak je to s chozením cestujících po autobuse v průběhu jízdy?


Před nějakým časem se na toto téma rozpoutala diskuse, ze které nakonec vyplynulo, že pokud má cestující v dálkovém autobuse (kde nejsou homologována místa k stání) svou sedačku, smí si během jízdy dojít například na toaletu, jíž jsou vozy vybaveny. Legislativa však tuto problematiku zatím nijak přesněji neupravuje.

Cestující je také povinen seznámit se s přepravním řádem a podmínkami společnosti, se kterou cestuje. Z toho vyplývá, kromě jiného, i způsob přepravy zavazadel. Většinou zde najdeme například pokyn, že pokud to vyžaduje bezpečnost nebo pohodlí cestujících, musí být zavazadlo uloženo podle pokynů řidiče. Podmínky přepravy osob a jejich zavazadel určuje vyhláška ministerstva dopravy vydaná v souladu se zákonem o silniční dopravě. Tato vyhláška neboli přepravní řád rozlišuje ruční zavazadla, spoluzavazadla a cestovní zavazadla. Ruční zavazadla (snadno přenositelné věci) se přepravují bezplatně, máte právo vzít si je s sebou do vozidla, ale musíte si na ně dohlédnout sami. Spoluzavazadla jsou zavazadla větší než ruční zavazadla, která vyžadují umístění v prostoru pro cestující na místě určeném dopravcem. Za přepravu spoluzavazadla zaplatíte, ale i v tomto případě jste povinni si ho ohlídat vlastními silami. V případě ztráty nebo odcizení nezodpovídá dopravce za vzniklou škodu. A konečně jsou tzv. cestovní zavazadla. To jsou zavazadla, která se za úplatu (dovozné) přepravují odděleně od cestujícího. Dohled nad těmito zavazadly je v tomto případě povinností dopravce.

Dovnitř vozu si tak smí cestující většinou vzít ruční zavazadlo, které by nemělo mít větší hmotnost než 5 kg, mělo by být snadno přenosné a lze je umístit na místo pod sedadlem nebo nad sedadlem cestujícího. Dopravce v tomto případě přenáší odpovědnost za ruční zavazadla na cestující a neručí tak za cenné věci, které nejsou uloženy v zavazadlovém prostoru. I zde však nemá dopravce zcela jasně stanovenu povinnost mít vše pojištěné. Proto je zde potřeba přečíst si již zmiňované přepravní podmínky, abychom nebyli v případě potíží jakkoliv překvapeni. Někdy je totiž potřeba zavazadlo s větší hodnotou nahlásit a řidič je uloží bezpečněji, v některých případech dopravci dražší zavazadla dokonce odmítají přepravit.

A nakonec ještě upozornění. Dávejte pozor také při vystupování z autobusu a nikdy nepřecházejte silnici před ním. Jednak se autobus může rozjet, jednak máte zacloněný výhled na přijíždějící vozidla. Rozměrným autobusem zacloněný výhled má i přijíždějící řidič a může jen tušit nebo předvídat, že by někdo mohl vběhnout do jízdní dráhy.

Nárazový test autobusu ukázal na nutnost poutání bezpečnostními pásy

Švýcarský autoklub TCS provedl před časem crash test autobusu. Část pasažérů, představovaných v tomto případě testovacími figurínami (tzv. Oskary), se připoutala bezpečnostními pásy, další část byla nepřipoutána.

Stejně jako v autě se nepřipoutaný cestující při nehodě neudrží na svém místě. V případech nárazu pak dochází k velmi závažným zraněním. Volně se pohybující těla pasažérů pak v okamžiku nárazu ubližují i ostatním cestujícím. V crash testu TCS se ukázalo dokonce i to, že bezvládně letící tělo dokáže urazit sedačku.

Příměstský autobus se střetl v případě toho nárazového testu v rychlosti 63 km/h se stojícím nákladním vozidlem. Ten byl v okamžiku nárazu postaven lehce zešikma a přesazení obou přibližně desetitunových vozidel bylo 65 centimetrů. V autobuse bylo třináct „cestujících“, a ti vepředu nebyli připoutáni. Ti nepřipoutaní byli po nárazu vystaveni celé řadě zranění, naopak připoutaní pasažéři, včetně dvou dětí ve věku tři a šest let vyvázli bez zranění. Výsledkem je tedy jednoznačné doporučení - v autobuse se pasažéři musejí poutat na všech sedadlech.


Auto vs. motocykl - spolu, nikoliv proti sobě

Akce a kampaně

Auto vs. motocykl - spolu, nikoliv proti sobě Zobrazit kampaň

Nejbližší akce

22. 9. 2018

Chrudim

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci webu a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním a používáním souborů cookies.