Motocyklista

oddělovač

Aktuality
Tiskové zprávy

oddělovač
02. 11. 2017

Řidičům začala povinnost přezout na zimní pneumatiky

31. 10. 2017

Dětské zádržné systémy

24. 10. 2017

Pasivní bezpečnost

17. 10. 2017

Přehled všech dopravních značek upravujících limity nejvyšších povolených rychlostí

09. 10. 2017

Spěchání se nevyplácí, protože rychlost může zabíjet

Sociální sítě

oddělovač

Průjezd zatáčkou

Zatáčky jsou na motocyklu snad to nejhezčí, ale vyžadují to, co hodně spolujezdkyň  nedokáže pochopit - naklopení motocyklu směrem do zatáčky. A čím je zatáčka prudší a čím vyšší je rychlost průjezdu, tím větší je i náklon.

Z výsledků výzkumů vyplývá, že nejen začátečníci mají regulérní strach před velkým náklonem a nechávají si zbytečně velkou rezervu. Zatímco většina motocyklistů dosahuje náklon necelých 20 stupňů (je to hodnota, o které nám netrénovaný lidský mozek říká, že musí být limitní) umožňují moderní motocykly při dostatečném profilu pneumatik i 45 stupňový náklon.

V zásadě existují tři druhy průjezdu zatáčkou:

  • sklon motocyklu a jezdce je totožný: optimální styl při normální uvolněné jízdě;
  • motocykl je nakloněn více než jezdec: tento styl je vhodný pro endura a choppery a pro rychlé změny směru v malých rychlostech;
  • jezdec je vysednutý z motocyklu, závodní styl; přestože je nejefektnější, na normální silnici nepřináší žádné velké výhody.  Naopak. Tím, že je hlava jezdce nízko nad vozovkou, zmenšuje se rozhled a v případě jakékoliv "situace" v zatáčce jsou ovládací prvky hůře přístupné.

Ale něco z něj se ale přece jen hodí - většina moderních cestovních a silničních motocyklů reaguje pozitivně, když v zatáčce posunete vnitřní koleno směrem dopředu a do strany. Stačí jen o několik centimetrů na to, aby se vám trochu přesunul zadek směrem dovnitř zatáčky, a motocykl bude pozitivně reagovat. Uvidíte sami. Hlavu držíme v zatáčce vždy co nejvíc kolmo k vozovce a díváme se do výjezdu ze zatáčky.

Průjezd pravou zatáčkou

Pravou zatáčku najíždíme téměř od prostřední dělicí čáry. Vyvarujeme se časté začátečnické chyby – začít zatáčet příliš brzo. Držíme se tedy dělicí čáry co nejdéle až do chvíle, kdy do zatáčky vidíme. Teprve potom natlačíme motorku k pravému okraji silnice (pozor na štěrk či bláto u krajnice) a necháme se vynést opět až k vnějšímu okraji jízdního pruhu, je-li tam volno.

Průjezd levou zatáčkou

Levou zatáčku najíždíme vždy od pravého okraje jízdního pruhu. Opět zůstáváme u kraje déle, než jsme byli zvyklí, a zase až do doby, kdy do zatáčky vidíme. Pak teprve stočíme motocykl směrem ke středové čáře. Od tohoto okamžiku můžeme zároveň začít s citem akcelerovat. Ve výjezdu se opět necháme vynést k pravému okraji (pozor na prach a kaménky u krajnice). V zatáčce si od dělicí čáry nechávejte dostatečnou rezervu. Jednak proto, že při náklonu, i když jste koly na své polovině, hlavou už jste vlastně v protisměru. Zatímco totiž při přímé jízdě je motocykl široký asi 70 cm, v náklonu to dělá 120 cm i více. A za druhé, a to hlavně, buďte u dělicí čáry opatrní proto, že když to zrovna v protisměru nějaký řidič "přepískne", je čelní náraz naprogramován.

Zásadně je při průjezdu zatáčkou důležité, abyste odpovídající rychlost pro bezpečný průjezd měli upravenou již před zatáčkou. Jinak se vystavujete nebezpečí korigování rychlosti v zatáčce, čímž se jen zvyšuje míra rizika. Musíme si uvědomit a "přečíst", jaký má silnice povrch. To, co si lze dovolit na hrubozrnném suchém asfaltu, zdaleka nepůjde na dlažkách apod. Musíme si přečíst i vlastní zatáčku - je-li rychlá, zavřená, utahující se apod. Podle toho je třeba již před zatáčkou mít zařazený správný převodový stupeň, aby motor běžel při výjezdu v optimálních otáčkách. Nikdy se nesmíme v pravé zatáčce nechat vynést do protisměru, protože zákon schválnosti funguje. Nájezdovou rychlost volíme tedy takovou, aby se již v druhé třetině či polovině zatáčky dalo opět plynule a citlivě zrychlovat. Zatáčka projetá pod plynem totiž motocykl výrazně zklidňuje, všimli jste si toho?.

Nezapomenutelné okamžiky nastanou, když nás v zatáčce něco překvapí- auto, olejová skvrna, nafta z nádrže, psí hovínko, výkop, slon nebo rozsypaný náklad. Někdy pomůže krátce před překážkou s citem přibrzdit (oběma brzdami), objet překážku a sklopit motocykl, jak to jen jde. Brždění v zatáčce vyžaduje opravdu vytříbený cit pro povrch vozovky, v případě přebrždění v zatáčce nepomůže ani systém ABS. Další z možností je - pokud to podmínky dovolují - narovnat motocykl a ostře brzdit, pak dokončit zatáčku. Někdy v nouzi v zatáčce zbývá jen výlet do přírody - motocykl vyrovnat, ještě na silnici silně brzdit s vymáčknutou spojkou, pustit brzdu, pevně chytit řídítka, postavit se do stupaček a vyjet ze silnice ven.

Pokud v zatáčce musíme odřadit, používáme meziplyn a citlivěji pouštíme spojku, aby rychlá změna otáček kola neutrhla.

Pro ty, kteří se chtějí o průjezdu zatáčkou dovědět a naučit podstatně, ale podstatně více, tu je další dobrá rada - závodní okruh. Nejde o to dávat se hned na závodění, jenom zde můžete získat zkušenosti, které vám předají kromě jiného i normální motorkáři, kteří se již zúčastnili volných jízd na okruhu (zástupci motocyklových značek pořádají pro své zákazníky zdokonalovací kurzy jízd právě na okruzích; stačí se jen na některý přihlásit). Zjistíte pak, že na normální silnici jste si najednou v zatáčkách daleko jistější, a to i při větších náklonech motorky. A současně si možná i všimnete, že jen tak mimochodem jste se o dost zrychlili.

detail