Cyklista

oddělovač

Aktuality
Tiskové zprávy

oddělovač
02. 11. 2017

Řidičům začala povinnost přezout na zimní pneumatiky

31. 10. 2017

Dětské zádržné systémy

24. 10. 2017

Pasivní bezpečnost

17. 10. 2017

Přehled všech dopravních značek upravujících limity nejvyšších povolených rychlostí

09. 10. 2017

Spěchání se nevyplácí, protože rychlost může zabíjet

Sociální sítě

oddělovač
Úvodní stránka / Cyklista / Bezpečné jízdní kolo / Dětské vozíky za jízdní kolo

Dětské vozíky za jízdní kolo

Není to tak dávno, co se na téma cyklistických přívěsných vozíků vedla bouřlivá debata. Celá situace byla vyřešena v květnu roku 2012 novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích, kdy tento zákon umožnil přepravu dětí ve vozících za jízdní kolo.

Jaký vozík se smí připojit

Vše má samozřejmě svůj legislativní rámec. K jízdnímu kolu se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 900 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem. Pokud jsou v přívěsném vozíku přepravovány děti, musí být přívěsný vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem nebo štítkem o rozměru 300 x 300 mm, který je ve výšce 1 200 – 1 600 mm nad úrovní vozovky.

Kdo smí vézt děti v přívěsném vozíku

Zákon stanoví, že osoba starší 18 let může vézt v přívěsném vozíku určeném pro přepravu dětí, který musí splňovat technické podmínky, jež stanovují zvláštní předpisy, nejvýše dvě děti mladší 10 let. Novelou zákona byla vyřešena i otázka přepravy dětí na dětském kole spojeném s jízdním kolem dospělého spojovací tyčí. I tato možnost přepravy je v současné době již povolena.

Dětský přívěsný vozík v praxi

Dětské vozíky si mezi cyklisty v Česku našly již svou cestu a v současné době se jich po komunikacích pohybují řádově desítky tisíc. Obliba těchto vozíků k nám přišla ze zemí za našimi hranicemi, kde se používají již řadu let. Proto bylo také poněkud nelogické, že bylo zakázáno jejich používání, a to především na cyklistických stezkách. Jejich konstrukce umožňuje přepravu jednoho, nebo i dvou dětí. Zastánci přívěsných vozíků argumentovali tím, že jsou pro děti bezpečnější než dosud povolené sedačky upevněné na kole, a to především díky nižšímu těžišti, dítě zde ochraňuje pevný rám, bezpečnostní pásy i polstrování v oblasti zad nebo ochranná opěrka kolem hlavy. Do některých modelů lze navíc připevnit i dětskou autosedačku pro nejmenší děti. A tak je jejich současné povolení k provozu samozřejmě přínosem. Přesto má podle zkušeností uživatelů přívěsný vozík některá svá úskalí. Například pokud využíváte vozík pro dvě děti, musíte počítat s jeho větší šířkou. Šířka u stezky pro cyklisty je většinou počítána tak, aby se bez problémů míjeli jezdci na kolech, bruslaři a bezpečně došlo i k předjetí chodců. Pokud však máte za kolem připojen vozík, je to již poměrně náročnější a míjení dvou protijedoucích cyklistů s připojenými vozíky je v řadě případů nemožné. Nastupuje pak již jen dohoda mezi jezdci. Při jízdě mimo stezku je pak také potřeba počítat například s větším poloměrem otáčení takovéto soupravy apod. Přívěsné vozíky pro děti mají výhodu v tom, že kromě prostoru pro cestující nabízejí i možnost dalšího „zavazadlového prostoru“, kam můžeme umístit řadu potřebných věcí. Děti ve vozíku jsou chráněny i před nepřízní počasí tím, že je zde možnost zakrytí vozíku průhlednou fólií. Při pěkném počasí pak jsou k dispozici nejrůznější síťky, které zamezují vniknutí například hmyzu do vozíku. Pokud však vyrazíme za hezkého počasí a dojde k rychlé změně a začne pršet, mají naši malí spolucestující možnost vyzkoušet si, jak fungují odstředivé síly při otáčení zadního kola bicyklu před jejich obličeji. Voda a bláto se přes síťku dostanou velmi snadno. Také jízda byť i jen v lehkém terénu je s vozíkem poměrně náročná. Například jízda po polní cestě s lehce vyjetými kolejemi vyžaduje značnou koordinaci pohybů a mnohdy vozík a kolo nedostaneme i při sebevětší vůli a umění ovladatelnosti do požadovaného souladu. Samostatným problémem je pak jízda na silnici. Odpůrci vozíků při schvalování argumentovali tím, že dítě sedí příliš nízko u vozovky a dýchá tak vše od prachu až po zplodiny, a proto by se neměly vozíky povolovat. Současně poukazovali na nebezpečí, které ne příliš chráněnému dítěti hrozí při střetu automobilu s vozíkem. Samozřejmě vše má svá pro a proti. Je dobře, že došlo ke schválení přívěsných vozíků pro děti, ale jejich uživatelé by měli, tak jako ostatně u všeho dění lidského života, přistupovat k jejich užívání s rozumem. Zodpovědný rodič bude přistupovat i k jízdě s vozíkem, ve kterém veze dítě, zodpovědně. Asi zváží všechna nebezpečí jízdy po frekventované silnici a naplánuje cestu tak, aby se na ní pohyboval co nejméně, a jízdu si spolu s dětmi užije především na vyhrazených cyklostezkách.

A ještě jeden postřeh ze života k jízdě s dětským kolem připojeným spojovací tyčí. Malé dítě na svém malém kole, které je takto připojeno ke kolu dospělého, se po celkem krátké době začne nudit, protože nemusí moc šlapat a jen se drží za řídítka a hezky se veze. A pokud třeba před tím byla přestávka na oběd, na kole může prostě usnout. Jeho pád z kola je pak již jen dílem okamžiku. Pokud vše dobře dopadne, mohou se všichni zúčastnění tomuto aktu zasmát, především v okamžiku, kdy dospělý vepředu ani nezaznamená, že jeho potomek již na kole nesedí.

Při používání přívěsných vozíků, nebo přípojných tyčí však nelze než souhlasit s body, které prezentují představitelé národní cyklostrategie – zodpovědný rodič při jízdě na kole s dítětem přizpůsobuje délku jízdy věku a schopnostem dítěte; vyhýbá se frekventovaným silnicím; drží se především zpevněných komunikací; dodržuje pravidelné přestávky při jízdě; má jízdní kolo vybavené podle předpisů; ví, že jízdou pod vlivem alkoholu ohrožuje nejen sebe, ale i své dítě…

 

 

 

 

 

detail