1. Evropská dohoda o silničním provozu doplňující Úmluvu o silničním provozu z roku 1968 OSN (Vídeňská úmluva) – Příloha
Doplnění článku 8 Vídeňské úmluvy, § 5:
„Každý řidič musí mít své vozidlo pod kontrolou tak, aby byl schopen ovládat vozidlo ve všech případech. Musí být seznámen s pravidly silničního provozu a být si vědom faktorů, které mohou ovlivnit jeho chování jako je únava, užívání léků a řízení pod vlivem alkoholu a drog“.
Doplnění článku 8 Vídeňské úmluvy, § 6:
„Domácí právní úprava musí stanovit zvláštní ustanovení týkající se řízení pod vlivem alkoholu a určit hladinu alkoholu v krvi, a pokud je to vhodné , hladinu alkoholu v dechu, které jsou neslučitelné s řízením vozidla. Podle domácí právní úpravy nejvyšší dovolená hladina alkoholu nesmí v žádném případě překročit 0,50 g na litr alkoholu v krvi nebo 0,25 mg na litr vydechnutého vzduchu“.
2. Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), World Report on Road Traffic Injury Prevention, doporučení č. 5:
„Stanovit, kontrolovat a postihovat alkohol v krvi řidiče v rámci namátkových kontrol a na speciálních kontrolních stanovištích“.
3.Resoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů k bezpečnosti silničního provozu (A/58/L.60/Rev.1)
„Členské státy OSN by měly dále pokračovat ve využívání Světové zprávy o prevenci nehod v silničním provozu Světové zdravotnické organizace (WHO), a to jako rámce pro dosažení cílů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Resoluce vyzývá k věnování maximální pozornosti 5 základním rizikovým faktorům, a to:
- nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů,
- alkoholu za volantem,
- nepřiměřené rychlosti,
- nepoužívání přileb
- a špatné dopravní infrastruktuře“.
4. Doporučení Evropské komise ze dne 6. dubna 2004 k bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích – 2004/345/EC
„Evropská komise doporučuje členským státům:
- vytvořit národní plán postihu přestupců, plnění tohoto plánu pravidelně vyhodnocovat
- zajistit, aby represivní aktivity byly doprovázeny opatřeními v oblasti publicity a informování veřejnosti
- zajistit používání prostředků automatické detekce přestupků v místech častého porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích a to jak v extravilánu, tak i v intravilánu
- zajistit, aby zjištěné přestupky automatickými prostředky byly registrovány a dále řešeny
- zajistit kontroly požití alkoholu řidičem s tím, že prostředky používané při těchto kontrolách budou sloužit jako důkaz při dalším šetření
- zajistit, aby nejméně 3x v roce byly prováděny kontroly na používání bezpečnostních pásů v trvání nejméně 2 týdnů; zajistit, aby byly bezpečnostní pásy kontrolovány vždy, kdy jejich nepoužití kontrolní orgán vidí – tyto kontroly mohou být součástí kontrolních akcí zaměřených například na nepřiměřenou rychlost nebo alkohol za volantem
- zajistit zvýšený postih těch, kteří se opakovaně dopouští přestupků, a to zejména závažných. V těchto případech aplikovat odnětí řidičského oprávnění.
- Vytvořit koordinační pracoviště, které bude sloužit k výměně informací o závažných nebo opakovaných přestupcích řidičů z ostatních členských států. Toto pracoviště zajistí předání informací kompetentním orgánům státu trvalého bydliště přestupce“.
5. Doporučení Evropské komise z 1. ledna 2001 týkající se nejvyšší povolené hladiny alkoholu v krvi řidičů motorových vozidel (Official Journal L 43 z 14. února 2001)
Doporučená dovolená hladina alkoholu v krvi
„Komise doporučuje dva limity alkoholu v rámci Společenství. Měly by být aplikovány v souladu s kritérii pro řidiče a vozidla.
Standardní limit alkoholu pro všechny řidiče motorových vozidel, který by měl být přijat všemi členskými státy, by neměl překročit 0,5 mg/ml. V současné době tento limit splňuje většina členských států.
K výše uvedenému je doporučována povolená hladina 0,2 mg/ml pro určité druhy řidičů a vozidel, a to:
- nezkušení řidiči a jmenovitě držitelé dočasného řidičského průkazu, žadatelé o řidičské oprávnění ve výcviku doprovázení instruktorem nebo žáci autoškol a noví řidiči, kteří jsou držiteli řidičského oprávnění méně jak 2 roky, motocyklisté, řidiči velkých vozidel, například vozidel o hmotnosti nad 3,5 tuny a všech osobních vozidel s více jak 8 sedadly mimo sedadla řidiče, řidiči vozidel přepravujících nebezpečné zboží, a to s ohledem na ustanovení Směrnice 94/55/EC o přepravě nebezpečného zboží po silnici“.
6. Evropský akční plán bezpečnosti silničního provozu do roku 2010 – Alkohol za volantem
„Pokud se týká vzdělávacích a výchovných kampaní, bude Evropská unie stejně jako v letech 2001 a 2002 věnovat pozornost rozšíření belgického programu !Bob“ nebo programu „Designated Driver“ s cíle zvýšit pozornost na následky a důsledky nedodržování pravidel silničního provozu“.
7. Sjednocená resoluce o silničním provozu OSN (RE 1)
Sekce 1.2 Sjednocené resoluce o silničním provozu OSN (RE 1) ve znění materiálu ECE/TRANS/WP1/2005/15/Rev.3 - Řízení pod vlivem alkoholu
1.2.2.1 Právní úprava
Právní úprava může být použita k definování přestupků, policejních akcí a trestů.
1. Členské státy Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) by měly stanovit vrchní mezní limit pro alkoholu řidičů nepřevyšující 0,5g/l pro obsah alkoholu nebo 0,25 mg. Na litr vydechnutého vzduchu tak, jak je to stanoveno v §7 Evropské dohody doplňující Úmluvu o silničním provozu z roku 1968 (ve znění materiálu, který nabyl účinnosti 28. března 2006). Nicméně speciální limit alkoholu nepřevyšující 0,2 g/l může být stanoven pro určité skupiny řidičů, jako jsou:
- Začínající řidiči
- Řidiči komerčních vozidel včetně těch, kteří přepravují nebezpečné zboží
Měly by být stanoveny tresty pro přestupce. Přestupky by měly být řešeny administrativně u alkoholu, který mírně překračuje stanovený limit a v trestním řízení u vyšších hodnot alkoholu v krvi řidiče.
2. Členské státy by měly přijímat opatření k předcházení tomu, aby řidiči ujížděly před testy a měly by stanovit fixní tresty pro ty řidiče, kteří odmítnou test na přítomnost alkoholu.
3. Legislativa by měla zajistit, aby v případě dopravní nehody byli všichni její účastní testováni na přítomnost alkoholu policií.
4. Státy by měly brát v úvahu propojení, které může existovat mezi řízením pod vlivem alkoholu a určitými místy, kde dochází ke konzumaci nebo prodeji alkoholických nápojů. V tomto ohledu by státy měly brát v úvahu možnost zakotvení v právní úpravě opatření, která předcházejí konzumaci alkoholických nápojů například:
- zákazem nebo omezením prodeje alkoholických nápojů na určitých místech, jako jsou restaurace, obchody a servisní místa podél dálnic,
- zakázat, aby ve vozidle v dosahu řidiče byly otevřené lahve nebo jiné přepravní prostředky obsahující alkoholické nápoje.
5. Státy by měly stanovit věkovou hranici pro prodej a konzumaci alkoholu na veřejnosti s cílem snížit jízdu pod vlivem alkoholu u mladých řidičů.
6. Ve své právní úpravě by státy měly stanovit právní důsledky (např. Pokuty, vyslovení zákazu řízení, trest odnětí svobody) pro jízdu pod vlivem alkoholu. Právní úprava by měla stanovit vyšší tresty za usmrcení nebo těžké zranění způsobené jízdou pod vlivem alkoholu, stejně jako vyšší tresty pro ty, kteří se opakovaně dopouštějí přestupků.
7. Vlády by měly dovolit policistům používat pasivní senzory na zjišťování přítomnosti alkoholu s cílem zvýšit možnost zjištění alkoholu u řidičů při namátkových silničních kontrolách a při rutinních kontrolách. Současně by mělo být povoleno používání takových zařízení, které umožňují použít výsledky testu jako důkaz.
1.2.2.2 Policejní kontroly a postih
1. S cílem zvýšit pravděpodobnost, že řidič bude kontrolován na přítomnost alkoholu, by měla policie provádět pravidelné kontroly. Pro tyto účely by měly být vybudována zvláštní kontrolní body vybavené odpovídající technikou.
2. S cílem optimalizovat zdroje by měla policie používat data k cílenému provádění kontrol v rizikových časech a na rizikových místech.
3. Vlády by měly pravidelně provádět kampaně, informující o kontrolách alkoholu za volantem s cílem zvýšit účinnost policejních kontrol (generální odrazující efekt).
4. Policisté by měli být cvičeni v odpovídajících postupech v prevenci, zjišťování a odstrašení řidičů před jízdou pod vlivem alkoholu. Například policisté by měli být školeni jak rozpoznat vizuálně, že vozidlo je řízeno podnapilým řidičem a jak odhadnout, například podle dechu, ovlivněného řidiče bez použití technických prostředků.
5. S cílem za každých okolností jednat s podnapilým řidičem tak, jak stanoví zákon, policisté by měli být proškoleni o všech problémech týkajících se alkoholu za volantem a s tresty, které za řízení pod vlivem alkoholu řidiči hrozí.
6. Dále se doporučuje, aby technici byli proškoleni v kalibraci a údržbě přístrojů pro dechové zkoušky, a to v souladu platnými normami.
1.2.2.3 Informování veřejnosti a výchova
Vlády by měly provádět pravidelné odrazující a informační kampaně s cílem upozornit veřejnost na důsledky konzumace alkoholu, a to zvláště na důsledky řízení pod vlivem alkoholu a informovat veřejnost o platné právní úpravě týkající se řízení pod vlivem alkoholu , o trestech které hrozí a o účinných opatřeních v oblasti prevence. Tyto informační kampaně mohou být současně využity k vytvoření společenské normy, že řízení po vlivem alkoholu je neakceptovatelné. Vlády by měly, s cílem dosáhnout generálního odrazující efektu, pravidelně publikovat informace o policejních aktivitách v boji s alkoholem za volantem.
Školy by měly zahrnout do svých vzdělávacích programů informace o účincích alkoholu na řízení vozidel. Navíc, autoškoly by měly informovat žadatele o řidičská oprávnění účincích alkoholu a předvídání a motorické schopnosti řidiče, stejně jako o nebezpečí řízení pod vlivem alkoholu s cílem předcházet konzumaci alkoholu a řízení vozidel.
Vlády by měly omezovat reklamu na alkohol podél silnic a při veřejných masových akcích.
1.2.2.4 Programy
Vlády by měly povzbuzovat zaměstnavatele k tomu, aby prováděli programy a politiky vedoucí k tomu, aby bylo řízení pod vlivem alkoholu jejich zaměstnanci neakceptovatelné. Vlády by měly formulovat rozsáhlé programy vedoucí ke změně postojů a sociálních norem vůči řízení pod vlivem alkoholu. Tyto programy mohou zahrnovat programy jako je Designated Driver prováděné tam, kde se podávají alkoholické nápoje. Vlády by měly spolupracovat s kompetentními institucemi s cílem zajistit, aby diskuze o rizicích spojených s řízením pod vlivem alkoholu byla zahrnuta do řidičských manuálů a do zkušebních otázek pro žadatele o řidičská oprávnění.
1.2.2.5 Rehabilitace
Vlády by měly zajistit dostupnost účinných rehabilitačních programů pro řidiče, přistižené při jízdě pod vlivem alkoholu, a to zejména pro ty řidiče, kteří se tohoto přestupku dopustili opakovaně nebo jsou závislí na alkoholu. Navrácení řidičského průkazu pro tyto řidiče by mělo být spojeno s úspěšným absolvováním vhodného rehabilitačního programu.
Navíc, vlády by se měly zabývat otázkou zabudování zařízení INTERLOCK do vozidel těch řidičů, kteří se opakovaně dopustili řízení pod vlivem alkoholu, a možná i pro ty řidiče kteří i jenom jednou byli přistiženi s alkoholem za volantem. Účast na těchto programech by mohlo být podmínkou pro navrácení řidičského průkazu. Vlády by se měly taktéž zabývat použitím zařízení INTERLOCK v komerčních vozidlech (např. Těžkých nákladních vozidlech, vozidlech přepravujících nebezpečné zboží a v autobusech). Nicméně použití takovýchto systémů ještě vyžaduje další vědecké a politické zhodnocení.
1.2.2.6 Výzkum a data
Vlády by měly zadávat a podporovat sběr dat s cíle zjistit roli alkoholu v dopravní nehodovosti, stejně jako ekonomické a společenské náklady dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu. Data by měla obsahovat data ze soudního lékařství, data z nemocnic, data z míst dopravních nehod, policejní data, data o uložených trestech a data z průzkumů znalostí veřejnosti, postojů občanů a vlastní názory občanů o alkoholu za volantem. Zvláštní výzkum by měl být zaměřen na identifikaci rizika řízení pod vlivem alkoholu pro populaci s cílem lépe směřovat politiky a programy boje s alkoholem za volantem. Vlády by měly provádět vyhodnocení programových aktivit, politik a strategií se zaměřením na jejich účinnost, včetně analýzy vynaložených prostředků a jejich návratnosti.
1.2.2.7 Partnerství
Vlády by měly formulovat politiky a programy, a to na národní a mezinárodní úrovni, které zapojí všechny sektory do prevence řízení pod vlivem alkoholu. Tyto sektory zahrnují zákony, policejní dozor a postih, zdravotnictví, školství, pojišťovny, sdělovací prostředky, soukromé společnosti, organizace obětí dopravních nehod, zaměstnavatele, zájmové skupiny účastníků silničního provozu a všechny ostatní sektory, které mohou účinně pomoci při vývoji politik a programů vedoucích ke snížení četnosti případů řízení pod vlivem alkoholu.